Bratři a sestry, minule jsme se seznámili, takže dneska už jsem takový, no… familiérní. Jako jedna velká rodina milující design si dneska nejdřív zapálíme krb (jeden takovej americky vzornej postup najdete tady a příště vám natočím, jak ho zapaluje můj pilot-junior), sedneme si hezky na vydělané kožky z králíka nebo kravičky… A já vám teď řeknu jeden zajímavý příběh. Na Vintagelover.cz se často objevují staré interiéry, oprýskaná prkénka a působením času omšelé nábytky a vybavení interiérů. Ach ano, Monika to má ráda… já teda taky. Všechny tyhle věci spojuje jedna věc: vznikly díky tradičním řemeslům: truhlařině, zpracování kovu, nátěry štětcem (protože stříkací pistole a linky jsou až z dob po druhé světové válce), mají krásná kování… A baví nás právě proto, že jsou dobře udělané. Mají patinu a šarm… I dneska se v záplavě plastů, MDF, lamina a dřevotřískových náhražek dají najít kvalitně provedené a hlavně špičkově navržené věci. Já mám hodně rád britského designéra Toma Dixona, původem z Tunisu. Ten se na evropské scéně objevil v polovině osmdesátých let, na konci dekády pak pro slavnou italskou značku Cappellini navrhl židli S (kuk na ní sem) a dneska patří k těm nejlepším. Nebudu vás unavovat životopisem nebo podrobnostma, kde a jak a pro koho. Koho to zajímá, na stránkách londýnského Design muzea je s ním rozhovor a „The best of Dixon“ (tady). Ale zpět k našemu plápolajícímu krbu: já mám rád jeho „Eklektickou kolekci“, protože na jednu stranu mixuje dohromady všemožný věci a materiály, na stranu druhou tomu nechybí skvělé řemeslo a zpracování. Jinak na pár místech v Praze najdete použité i jeho lustry… A když budete chtít, taky jeho věci v Praze nebo na internetu koupíte. Po tomhle sympatickém chlapíkovi vám někdy příště představím moje další oblíbence, které tak letem světem vídávám z kokpitu mého design-letadélka. Teď odlétám, kocourkové…