Jak začít. Ve středu v 7:30 jsme měli odletět do Dubrovníku leteckou společností Austrian Airlinnes. Těsně před odletem nám na letišti oznámili, že let je z technických důvodů zrušen. Museli jsme vystát hodinovou frontu a zjistit co dál. Společnost nám navrhla letět náhradní linkou o půl jedné odpoledne do Vídně, kde nám zajistila ubytování v hotelu s večeří a snídaní. Rozloučili jsme se s tím, že večer bohužel Aperol nebudu popíjet u moře, ale v centru Vídně. Vlastně to nebylo tak špatné, ale… V letadle nás bylo včetně letušek jedenáct, let byl trochu dramatický, neboť jsme se dostali do turbulencí, a jedna z letušek v uličce dokonce upadla. Po příletu jsme museli vystát další hodinovou frontu a vysvětlovat, co se nám přihodilo. Personál nebyl s naší situací vůbec seznámen, i když byl z téže letecké společnosti. Vyřešil to tak, že nám vytiskl letenky do Paříže, kde jsme měli přestoupit na letadlo do Dubrovníku a během čtvrt hodiny jsme se měli přesunout na místo odletu. Samozřejmě jsme to neměli šanci stihnout. Vystáli jsme další frontu s vysvětlováním, že nám byl přislíben hotel. Zrušili nám letenky do Paříže a vytiskli jiné na náhradní let druhý den hodinu před polednem. To už bylo asi 17 hodin odpoledne. Nakonec jsme hotel dostali v centru Vídně. Protože to tam tak dobře neznáme, museli jsme zjišťovat kudy a čím se dostaneme do 35 kilometrů vzdáleného hotelu. Celou situaci s námi stejně prožívala jedna přemilá Kanaďanka, která žije 10 let v Praze a má dceru s rodinou v Dubrovníku. Její odvaha, skvělá angličtina a nenechat se odbýt byly úžasné. Její nezištná pomoc byla pro nás záchrana. Společně s ní jsme se dostali do hotelu. U večeře jsme si krásně popovídali o jejím zajímavém a pestrém životě, dali několik skleniček vína, pak se dobře vyspali a doufali, že zítřek bude lepší.

Ráno nás čekala výborná snídaně ve vídeňském hotelu, poté cesta vlakem a metrem na letiště. Vše probíhalo podle plánu. Jen čtvrt hodiny zpoždění. Do Dubrovníku jsme doletěli včas. Ale bohužel příběh nekončí. Naše kufry s námi nepřiletěly. Zase jsme museli vystát frontu a vyplňovat formulář, že nemáme kufry.

Ubytování klaplo, bydlíme kousek od náměstí, pod námi hučí kavárny a my jsme už třetí den ve stejném oblečení. I tak se nám tu moc líbí a jestli nám do zítřka nepřiletí kufry, budeme si muset koupit plavky a další potřebné věci. Tak vám nevím, jestli není lepší cestovat autem 🙂 Mávám z deštivého Dubrovníku 🙂