.
1. Jakmile poznáte, že vám je tak nějak divně, a jakmile na sobě zjistíte horečku, zůstaňte doma a vlezte do postele, ale hlavně nechoďte mezi lidi a nedýchejte jim pod nos, hekajíce a bědujíce, že máte chřipku. Každý, kdo si svým bližním naříká, že má chřipku, zaslouží jednu do zad, ne proto, že je vůbec protiva, ale proto, že chřipku nebo rýmu roznáší.
.
2. Když už marodíte, vemte si dobrou knížku a čtěte, abyste aspoň nestonali nadarmo.
.
3. Posléze neříkejte každé rýmě, kašli, angíně, katarům, bolení hlavy a jiným svízelům, že je to chřipka. Zbytečně jí tím děláte reklamu a ztěžujete život všem hypochondrům, kteří náhodou ještě kašel nebo rýmu nemají a bojí se skoro dýchat, aby nevdechli nějakého toho Pfeifferova bacila nebo jaký neřád. Čím míň se bude o chřipce povídat, tím dřív přejde – už z nedostatku veřejného zájmu.
Lidové noviny 29. 1. 1931
Jo, jo Čapek, konečně pozitivní přístup 👍🙋🏻♀️
Co slovo, to perla , to by mělo “ viset “ všude , jak uklidňující Moni…
děkuji ! Mirka
Dokonalé a výstižné, jako všechna jeho moudra….
Krása, taky bych to tak viděla. Chřipku každý roznáší a nikomu to nevadí. Ale když se viróza správně nazve a má správné PR, tak pak panečku, zkuste jít do lesa bez roušky!
Ale to je dokonalé! Díky! Můj odjakživa milovaný Karel Čapek – a tohle jsem ještě nečetla. Byl trvale nemocný a přesto tak optimistický. Tak stálé zdraví přeju.
Díky za připomenutí. Karla Čapka miluji a tohle povídání je do dnešní doby jak stvořené. Mějte se hezky, Marie