Jednou za čas se podívám na statistiku návštěv mého blogu a nemůžu tomu uvěřit. Je vás stále více. Před devíti lety jsem začínala na 15 až 30 návštěvách denně. Radovala se z každého nového návštěvníka a věřila, že oslovím daleko více lidí. Zlomilo se to asi po ročním dennodenním přispívání. Zařídila jsem si facebokové stránky, Instagram a pomalu se to nabalovalo. Díky blogu, jsem začala dělat květinové workshopy, kde se s vámi mohu potkávat osobně… Děkuji vám za návštěvy a podporu, moc si toho vážím ♥
P.S. Minulý týden jsem si udělala radost a k narozeninám si koupila u Zuzky Iconioo vysněné ratanové křeslo. Mám z něho velkou radost. Aby vše ladilo, rám starého zrcadla jsem přestříkala zlatou barvou… 🙂 Viz. fotografie. Přeji hezký start v novém týdnu ♥.
Přeji vše nejlepší a těším se na další skvělé nápady, fotky a potěchu oka i duše.
Držte se zu
Zuzi, děkuji moc ♥
Dobrý den, Moniko,
i já Vám přeji do dalších let na blogu i instagramu plno hezkých a zajímavých příspěvků, jako dosud.
Já poslední dobou moc nepíši, ale pravidelně Vás sleduji a také jsem již viděla na instagramu Vaše nové zrcadlo a křeslo. Vše moc pěkné , prostě Vy máte vkus .
Mějte se moc hezky . S pozdravem Miluše.
Milá Miluše, mockrát děkuji ♥
Moni, tak doufám, že jsi to náležitě oslavila 🙂 Těším se na další inspiraci! Pá, Magda.
Magdi, mnoho pozdravů posílám a děkuji ♥
Když jsem v létě 2013, pár měsíců poté, co jsme se nastěhovali do starého domu blízko Labe, hledala, jaké kovové točité schody nechám vyrobit místo dřevěných, které nepřežily povodeň, vyskočila na mne ve vyhledávači krásná fotka ze Stokholmu. A k ní odkaz na článek Vintagelover z 19.7.2012… Tak jsem objevila svět blogů. Několik večerů jsem nedělala nic jiného, než pročítala všechny příspěvky rok zpět a kochala se krásnými fotkami. Byla jsem ztracená… Nebo jsem se možná právě našla 🙂 Když bylo dočteno, každý den jsem vyhlížela novinky, se kterými Monika přijde. Stala se mou věčnou inspirací. Natřela jsem lavičku a křesílka pod starou jabloní nabílo, vyráběla meruňkovou marmeládu a levandulovou limonádu, grilovala hermelín se směsí oříšků a brusinek, v dětském pokoji se malovalo tabulovkou. A „schody ze Stockholmu“ – ty slouží dodnes. Jen ty věnce, to byla meta, do níž jsem neměla odvahu se pustit. Až do té doby, než Monika vypsala kurz. Byla jsem na jednom z prvních v překrásném sochařském ateliéru v Praze. A pak znovu, když si Monika pořídla své studio a zpřístupnila to, co jsem všichni znali z fotek – svoji kouzelnou zahradu… Pár let jsem kvůli zdlouhavému a hodně nepříjemnému rozvodu žila mimo dům, ale jsem zpět a začínám znovu – v zástěře vintagelover – renovovat a opečovávat to, o co se nikdo dlouho nestaral. Znovu hledám inspiraci na fotkách zahrad a interiérů. I když se za ty roky změnily – jako ve všem – i trendy v bydlení, pořád je tu, čím se inspirovat a kochat. Moniko, děkuji za vše, co jsem se naučila a co si vůbec troufla zkusit, a přeju ti i nám, aby tvůj blog slavil ještě spoustu narozenin!
Ach, milá Romi, to je tak krásné, nemám slov a čtu stále dokola. Ze srdce děkuji, moc si toho vážím ♥
Moni, úžasný blog, který je mi potěšením už. řádku let. Neměnila bych taky. Zůstanťe a pište navěky. . Děkuji . Krásný. večer. . Mirka .
Milá Mirko, mnohokrát děkuji ♥